Vrtěti Topolánkem

Byl jsem veřejně, už poněkolikáté, obviněn Mirkem Topolánek, že za „vajíčkovou“ kampaní stojím já, protože se to hodí ČSSD, aby byla obětí. Není to poprvé, co mne Mirek Topolánek obvinil bez důkazů z něčeho, co by se dalo nazvat „spiknutím“.

Předně musím Mirkovi Topolánkovi vzkázat, že by si měl nejdříve zamést před vlastním prahem. Kdo pozorně sledoval a analyzoval projevy na prosincovém kongresu ODS, kdo četl následné rozhovory představitelů této strany v médiích, musel dojít k jednoduchému závěru, že jedinou sebereflexí, po které ODS po krajských volbách volala, je zhlédnutí se vedení občanských demokratů v tzv. negativní kampani ČSSD. Nic na tom, že negativní kampaň ČSSD nebyla v krajských volbách dominantní, že ODS byla vládní stranou a že kampaň ČSSD byla striktně srovnávací. V projevech špiček ODS na prosincovém kongresu jsou obsaženy první črty filosofie dříve konzervativně liberální strany, která sebereflexí došla k závěru, že volební sliby jsou po „Smlouvě ODS s voliči“ zbytečným luxusem, protože v realitě vládnutí stojí tváří v tvář obtížné povinnosti je plnit. Stejně tak v nich pozorný čtenář vidí uhranutí sociologickými průzkumy, které si ODS přečetla tak, že česká společnost se vyvíjí nezadržitelně „doleva“ a proto je nutné jít nikoliv cestou zvratu tohoto jevu, ale najít způsob, jak tento vývoj využít. Výborným návodem pro čtení nynějšího ideového rozpoložení dominantní strany české pravice je projev Petra Nečase, který vyhlásil útok na hlasy zaměstnanců a nižší střední třídu. Což také následně jako ministr práce a sociálních věcí v praxi provedl tím, že souhlasil s většinou návrhů ČSSD na zvýšení platů ve státní sféře. Nikdo mu z pléna neoponoval, že se jedná o obrat o 180 stupňů nejen v programu ODS, ale i v jeho o měsíc starších proklamacích. ODS tehdy rezignovala na udávání témat celospolečenské diskuse a vydala se od prosincového kongresu cestou zadržování levice. Marketingově pak vsadila – jak je dobře čitelné v projevu pravděpodobně budoucího kandidáta ODS na prezidenta předsedy Senátu Přemysla Sobotky – na vytváření obrazu „Zla“ v podobě Jiřího Paroubka a vytváření široké fronty „antiparoubkistů“.  Definici pojmu „antiparoubkismu“ provedl Přemysl Sbotka následovně: „Mnohem nebezpečnější stranou komunistického střihu je však dnes ta, kterou buduje poslední 3 roky Jiří Paroubek pod fasádou ČSSD! Tato strana sice nevyznává marxistickou ideologii, halasně se hlásí k EU a uznává volný trh, i když ve velice svérázné či pokřivené podobě. Dominantní roli v ní však hrají lidé, kteří na minulém komunistickém režimu úspěšně parazitovali. Takových lidí bylo vždy podstatně více než skálopevných komunistů. Dlouho po listopadu 89 mlčeli, mnozí ani nechodili k volbám, ale nyní je nadchnul příchod Mesiáše, který je jim blízký svou minulostí, lacinými populistickými sliby a politickou kulturou strachu a handlování s výhodami pro poslušné. Obě strany přes zmíněné rozdíly však spojuje zášť a závist vůči úspěšnějším, sentimentální vzpomínky na Husákovu éru, naprostá neodpovědnost k budoucnosti vlastní země a neochota přijímat podíl odpovědnosti na mezinárodní bezpečnosti. S těmito trendy se nesmíme smířit!“.V tomto myšlenkovém schématu se odvíjí nyní veškerá předvolební kampaň ODS. Mirek Topolánek v posledních rozhovorech v médiích burcuje své voliče nikoliv programovými vizemi, ale odkazem k výročí 17. listopadu 1989, kdy bez hlubšího vysvětlení mobilizuje před nástupem „sil normalizace“, zvratem našeho zahraničněpolitického směřování a ohrožením svobody jako základní hodnoty polistopadového vývoje. Nejedná se tedy o programové vymezení, ale o vyvolávání nálad souboje „Dobra“ a „Zla“, přičemž „Zlo“ je představováno ČSSD, která je ústy Mirka Topolánka a Ivana Langera striktně titulována jako „paroubkovsko-rathovská ČSSD“, která je horší, než KSČM.Praktickým výrazem tohoto aktuálního rozpoložení ODS je i vytváření atmosféry „zrady“ po pádu vlády během českého předsednictví, kde představitelé ODS cíleně pomíjejí svůj podíl viny a fakt, že bez ztráty důvěry vlastních poslanců by k vyslovení nedůvěry Topolánkově vládě nedošlo.Chceme-li si upřímně odpovědět na otázku, kdo vlastně v této chvíli „vrtí psem“, kdo může za nenávist vedoucí k událostem na pražském Andělu minulou středu, musí odložit emoce. Otázka, zda dřív bylo vejce nebo slepice, která je snesla, bude však podle mne věčná. Ať vrtím psem já, nebo Marek Dalík.